THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pro drtivou většinu českých příznivců jsou BLOODY SIGN ze země žabožroutů zatím jen nepříliš známým pojmem. Návštěvníci nejrůznějších podzemních akcí už ale Francouze mohli zaregistrovat na zdejších pódiích po boku kapel AVENGER a MORTIFILIA, nebo alespoň jako jedno z jmen, které má tento rok obohatit sestavu Open Hell Festu ve Volyni. Vzhledem k uvedené neinformovanosti si na úvod dovolím mikroskopický exkurz do historie kapely.
BLOODY SIGN byli založeni někdy na přelomu let 1995/1996, na svém kontě mají čtyři demo nahrávky a v současné době hledají vydavatele pro své aktuální album „Vana Vigala Loďts“. Svůj muzikantský um s vervou vrhli do křížení black a death metalu, když větší důraz jednoznačně kladou na death metalovou složku věci. Recenzované CD sice obsahuje osm skladeb, ale jen pět z nich lze považovat za regulérní (máme zde totiž jedno intro, živě zahranou skladbu a pak také cover od pozoruhodné kapely: PESTILENCE – „Parricide“ z kultovního alba „Malleus Maleficarum“ z roku 1988). Materiál zachycený na „Vana Vigala Loďts“ rozhodně nepostrádá agresivitu, nasazení a potřebnou metalovou tvrdost, ale také je bohužel prostý momentu překvapení a trpí závažným deficitem oživujících nápadů. Je zde sice patrná snaha o různé rytmické zvraty, případně melodické záchvěvy, jako třeba v první skladbě „Possessed By The Ancient Earth“, ale i tato oživení se začínají v dalších skladbách opakovat a opět vrhají celou desku do vod průměrnosti a tuctovosti. Je škoda, že zpěvák Hagend se orientuje jen na jednu hlasovou polohu a nepokouší se se svým vokálem více pracovat, zrovna tak kytaristé mají v zásobě pouze pár repetitivních riffů a do sólových výjezdů se pouští jen svátečně (čestná výjimka budiž „Conquering Pain“). Co si pánové mohli odpustit, je říhnutí na konci sedmé skladby „Banished“ (v souvislosti s touto zbytečností se mi vybaví jméno jejich třetího dema – „Primitive Horde“ – že by dokonce autobiografický název?).
BLOODY SIGN natočili jenom jedno z dlouhé řady průměrných alb, které nemá výraznější šanci uspět a získat pozornost širší veřejnosti. Pamatujme však, že Francouzi jsou pouze na začátku své kariéry a všechno mají ještě před sebou. Doufejme, že vytoužená nahrávací smlouva na sebe nenechá dlouho čekat a bude impulsem a zároveň motivací pro budoucí proces zkvalitňování jejich tvorby.
BLOODY SIGN natočili jenom jedno z dlouhé řady průměrných black/death metalových alb, které nemá výraznější šanci uspět a získat pozornost širší veřejnosti. Pamatujme však, že Francouzi jsou pouze na začátku své kariéry a všechno mají ještě před sebou. Doufejme, že vytoužená nahrávací smlouva na sebe nenechá dlouho čekat a bude impulsem a zároveň motivací pro budoucí proces zkvalitňování jejich tvorby.
5,5 / 10
1. Possessed By The Ancient Earth
2. Unleashing The Power Of The Bloody Sign
3. Conquering Pain
4. Vana Vigala Loďts part I
5. Vana Vigala Loďts part II
6. Parricide (PESTILENCE cover)
7. Banished
8. Master Of Nothing (live)
Vana Vigala Loďts (2003)
Estonian Sessions (demo) (2002)
Primitive Horde (demo) (2002)
Dionysos Contre Le Crucifié (demo) (1999)
The Nocturnal Moans Of The Fallen Angel (demo) (1997)
Vydáno: 2003
Vydavatel: Vlastní náklad
Stopáž: 31:11
Produkce: Sven Varkel
Studio: Guano Studios (Estonsko)
Kontakt: c/o Uibo, Rue Basse 47, 68420 Gueberschwihr, France
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.